REPORT : ( Bob )
Dlouho plánovaná akce se skvěle vydařila. Nový člen Erik rychle zapadl mezi nás a nebojí se udělat i něco pro ostatní. Jen houšť a větší kapky ;o)
Když jsme u těch kapek....přestože předpověď počasí nevěštila nic dobrého, rozhodli jsme si jít za svým. A jako vždy se ukázalo, že je to ta nejlepší volba. Kromě toho, že jsme si užili krásné cesty, dokázali jsme se vyhnout silnému dešti. Naše cesta na jih na trienčanský hrad tak zabila dvě mouchy jednou ranou. Škoda jen, že nám vypadly tři motorky. Víťova dcerka onemocněla a zůstala s přítelem doma, jednoho Petera zastihly služební povinnosti a druhého zase rodinné. Co naplat, povinnosti jsou povinnosti. Naopak nás na slovenském hradě dostihl Vašek, skvělý to náhradník :o).
Já s Evíkem a Mrazík s Renčou jsme se potkali s bystřickým Mirou na benzince ve ValMezu. Už jsme pomalu nasedali na motocykly, když přijel se zpožděním Radek s Marcelou. A překvapili. Marcela přijela na své vlastní motorce Kawasaki Vulcan. Třebaže jezdila naposledy v patnácti a s novou motorkou jen pár dní, jízda jí šla velice pěkně od ruky. Tož další šikovná cérka, která to má v sobě :o). V Lidečku pod Čertovými skalami už čekal Víťa s Leňáskem a Erik. První část tak byla pohromadě a mohli jsme pokračovat vstříc skvělým zážitkům. Cestou jsme neustáli jeli na hraně těžké, vodou nasáklé oblačnosti. Sem tam sice spadla nějaká ta kapka ale ani to nestačilo na osvěžení obličeje. A v Trenčíně už na nás čekalo sluníčko a pařák ! S trochou drzosti jsme vyjeli až těsně pod hrad, kde jsme zaparkovali motocykly u penzionu na okraji silnice....v pěší zóně. Jak nám pak po setkání s policistou řekl Vašek, který přijel půl hoďky po nás, slovenští portáši o nás dobře věděli. Ale díky své chápavé jižanské shovívavosti nás nechali užít si výletu bez kolekce pokutových bločků ;o). Trenčianský hrad je nádherný. Z hradeb je vidět do širokého okolí, na nádvoří jsou draví ptáci, kováři i střelba z luku a v samotném hradě pak expozice zbraní a starodávného vybavení. Po prohlídce hradu se k nám přidaly ještě dvě Erikovy slovenské kamarádky Iveta a Pavlína, každá na svém motocyklu. A byli jsme téměř komplet.
Cestou ze Slovenska na jižní Moravu se už začalo ochlazovat a čím dál víc mračit. Kousek za hranicemi jsme zastavili na oběd. Právě včas, začalo pršet. Ale jak bývá zvykem, štěstí nám přeje. Po obědě bylo po dešti. Pršet začalo zase až patnáct kilometrů před cílem ale než jsme si na benzince oblékli pláštěnky, byl opět celkem klid. Nebýt posledních tří kilometrů, byly pláštěnky zhola zbytečné.
Majitel nás ubytoval v novém penzionu, v němž se nacházel i sklípek. Vybavní penzionu bylo opravdu nádherné a vonělo novotou. Byli jsme druzí návštěvníci a fotografie tohoto druhého penzionu ještě nemá majitel ani na webu. Chvilku jsme povykládali na pokoji a v sedm večer začala ochutnávka vín. Každý okoštoval co se dalo, někteří raději občas vynechali. Chutě se nám laikům už začaly nějak míchat :o) Během koštu přijel i Tonda s Romčou. Po Tondově operaci kolene ale museli přijet autem. Na celonároďák to už ale prý půjde "na koni" ! :o) Po koštu jsme se přesunuli do stylové jídelny s ukázkovým prorezivělým motocyklovým veteránem. Prostě ideální prostředí pro nás. Po buchtách se jen zaprášilo ale obložené mísy zbyly i na snídani. Z vesela jsme se probojovali až do půlnoci a do pelechu jsme zalézali postupně až k těm posledním vytrvalcům ve tři ráno. Vínko je zde opravdu kvalitní. Ráno nikoho hlava nebolela.
Druhý den nebylo kam spěchat. Na rozdíl od hotelu nás nikdo nevyhazoval v deset ráno. A tak jsme mohli v klidu a bez obavy vyvětrat vinný dech. Děvčata ze Slovenska vyrazila svou cestou, nedočkavý rychlík Vašek po dálnici a my ostatní jsme se rozhodli proploužit se pomalu okreskami k domovu. Třebaže bylo stále chladno, svítilo nám skoro celou cestu sluníčko. Zastavili jsme se ještě na Janův hrad u Lednice. Byl jsem tam před lety s dětmi a na mapě se zdálo, že by tam měla vést i příjezdová cesta pro motorová vozidla. Cesta tam skutečně vede ale je stěží na dva míjející se motocykly, zarostlá keři a stromy. Už jsem měl skoro strach, že šipky někdo popřevracel a skončíme uprostřed Lednického areálu s městskou policí v zádech :o) Ale trefili jsme správně. Polelkovali jsme v okolí hradu, dali jsme si nanuka, holky zneuctily ToiToiku a pokračovali jsme dál. Zastávka na oběd v krásném motorestu Samota v buchlovských kopcích poněkud nevyšla podle našich představ. Restaurace byla narvaná k prasknutí. Mira to zažil už potřetí za sebou. Aspoň víme, že tudy asi ani do budoucna cesta nepovede. Nejbližší rozumná a známá hospůdka byla motorest Pepčín u Uherského Brodu. Byla to správná volba. Skvělé jídlo, usměvavá obsluha a dobrá nálada. Tož tak to má byť ! Z Pepčína jsme se rozdělili. Část jela na Zlín a část na Valachy. Tento víkend stál opět za to. Díky patří všem, co se starali o ty druhé i těm zbylým, kteří drželi dobrou náladu přes den i večer, v dešti i zimě, na silnici i pod zemí. Tož zas příště děcka ! V Březí nejspíš zase na burčák !!!!!! :o)))

FOTO A VIDEO :
Fotogalerie - Bob
Fotogalerie - Mrazík
Fotogalerie - Erik
Fotogalerie - Víťa (facebook-po přihlášení)